What makes a community?

Home / News / News - 1 month ago

🇺🇸 🇮🇹 🇪🇸 🇷🇺 🇨🇿

🇺🇸  What makes a community?

Trying to find the essence of what makes a community is quite difficult. In fact, everyone seems to understand “community” and “collaboration” in their own way.  

Even in social sciences, there are 94 different definitions of the term “community.” In today’s world, some people idealize the beauty of living close together with others, while other people are wary of belonging to groups and prefer more loose and free ties. 

Let’s hear about how Dzogchen practitioners feel in our community. The descriptions below were drawn from the 15 interviews we conducted with practitioners in 2024. 

How does the Sangha help practice 

Sangha in Sanskrit, or gendun in Tibetan, refers to the community of practitioners who aspire to achieve virtue. As formulated in the Invocation of the Lamp1 we wish “to achieve enlightenment together in a single group” and “to never separate.” These connections can reach multiple levels, on the level of the nature of our mind, but also in our mundane existence. 

For the people we interviewed, the Dzogchen Community is a reference point in their life. Having a partner, a close friend on the path or a group of practitioners around us supports our motivation: 

“If you are alone, isolated, then your motivation is dropping. … People lose internal motivation because of the circumstances of life, then someone else from the community can pull you back in.” (Slovak practitioner) 

Practice is “a very good base for the feelings of belonging to develop,” according to a Russian practitioner. Interviewees expressed a sense of belonging, of being accepted and welcome in the community, even when we are very different.  

As Rinpoche said, “we are all in the same boat,” but we did not embark because of common taste, political views or lifestyle, as happens in many groups today. If people feel they are being accepted, despite the differences, maybe as a group we will succeed, at least a little bit, to put our egos or identities aside.  

What is a Vajra family 

We consider ourselves family even when we did not know each other beforehand, and we use expressions as Vajra brothers and sisters. This is a metaphor pertaining to a “very deep connection,” of a different layer of our existence than that of our current lives.  Although, alas, all families have “sticky” karma, entangled and difficult to liberate, Vajra families can offer concrete support in life’s circumstances: 

“The community is a reference point, both for the collective practice and for socializing. We are particular, so I couldn’t be so open to people who are not from the community … The community is helping in situations of illness, or other problems.” (Italian practitioner) 

This doesn’t necessarily mean that the community is a safe haven.  When conflict or even abuse happens, some people might say “how could a practitioner do that?,” following the expectation to be better humans if we are practicing meditation. Interviewees noted that sometimes it gets difficult and frustrating, conflicts can be heartbreaking, and that the boat we are all on can feel “tight and uncomfortable” at times. Hard relational times can help us shed light on our expectations and ideas we are clinging to; they are opportunities to relax our tensions:  

Conflicts arise from every single individual, and as we are individuals, if we improve our relationships with others and try to diminish our tensions, certainly all the conflicts and tensions thereafter will be spontaneously pacified.” (Chögyal Namkhai Norbu, “The Dzogchen Community”2

Outsiders and insiders 

In our community, there are also people who prefer not to enter a group mind, but to be independent thinkers (or non-thinkers 😉). A tightly knit group can seem like a sect and develop closed-minded attitudes:  

“We also have to try for a moment to be a little bit autonomous, not to be totally immersed, we also have an external, outside life. Because otherwise we risk wearing blinders,” says an Italian practitioner. 

A balance may allow us to maintain a fresh outlook on what we take for granted, especially of ideas and expectations of what people should or shouldn’t do. In communities, many people also suffer from gossip and rumours that are used to reinforce the norms and to enhance conformity. 

As in recent years, people with different experiences of the Teachings join our community. We can observe how we manage (as a group) to integrate those different experiences. At the same time, the reach of the actual Sangha – people with transmission – is much larger than we can observe. A community is not a fixed group, but a process created through our actions.  

We have seen the different facets of our community, as expressed by the practitioners we have interviewed. Let’s go back to the real nature of the Dzogchen Community, as expressed by Rinpoche: 

“In reality the Dzogchen Community is represented firstly by the teachings of an authentic Master who maintains them and secondly by the people who are interested in them; who according to their different individual capabilities, study the Tantras, the Lungs and the Upadeshas of Dzogchen and secondarily all the branches of knowledge linked with the teachings; who try to practice their understanding as much as they can; who collaborate in resolving the most important necessities related to the aims and do their best to help in any kind of work, motivated by the fact, not of having been given the job by someone else, but by their own spontaneous willingness.” (Chögyal Namkhai Norbu, “The Dzogchen Community”) 

Don’t miss the news! If you ever installed Sangha App, you should receive our news directly in your inbox. Make sure we stay in touch by moving it into you main inbox and marking it “Not spam”.


🇮🇹 Cosa ci rende una comunità?

Cercare di trovare l’essenza di ciò che ci rende una comunità è piuttosto difficile. Infatti, ognuno sembra intendere la “comunità” e la “collaborazione” a modo suo.

Anche nelle scienze sociali esistono 94 definizioni diverse del termine “comunità”. Nel mondo di oggi, alcune persone idealizzano la bellezza di vivere a stretto contatto con gli altri, mentre altre diffidano di appartenere a gruppi e preferiscono legami più sciolti e liberi.

Scopriamo come si sentono i praticanti Dzogchen nella nostra comunità. Le seguenti descrizioni sono state tratte dalle 15 interviste che abbiamo condotto con i praticanti nel 2024.

Come il Sangha aiuta la pratica

Sangha in sanscrito, o gendun in tibetano, si riferisce alla comunità di praticanti che aspirano a ottenere la virtù. Come formulato nell’Invocazione della Lampada, desideriamo “raggiungere l’illuminazione insieme in un unico gruppo” e “non separarci mai”. Questi legami possono raggiungere più livelli, a livello della natura della nostra mente, ma anche nella nostra esistenza mondana.

Le persone che abbiamo intervistato considerano la Comunità Dzogchen un punto di riferimento nella propria vita. Avere un compagno, un amico intimo sulla via o un gruppo di praticanti intorno sostiene la nostra motivazione:

Se si è soli, isolati, la motivazione viene meno. … Le persone perdono la motivazione interna a causa delle circostanze della vita, allora un’altra persona della comunità può riportarti dentro”. (praticante slovacco)

La pratica è “un’ottima base per sviluppare il senso di appartenenza”, secondo un praticante russo. Gli intervistati hanno espresso un senso di appartenenza, di sentirsi accettati e benvenuti nella comunità, anche quando siamo molto diversi.

Come ha detto Rinpoche, “siamo tutti sulla stessa barca”, ma non ci siamo imbarcati per gusti, opinioni politiche o stili di vita comuni, come accade in molti gruppi di oggi. Se le persone sentono di essere accettate, nonostante le differenze, forse come gruppo riusciremo a mettere da parte i nostri ego o le nostre identità, almeno un po’.

Cos’è una famiglia del Vajra

Ci consideriamo una famiglia anche prima di conoscerci e usiamo espressioni come fratelli e sorelle del Vajra. Si tratta di una metafora che si riferisce a un “legame molto profondo”, a uno strato dell’esistenza diverso da quello della nostra vita attuale. Anche se, ahimè, tutte le famiglie hanno un karma “appiccicoso”, ingarbugliato e difficile da liberare, le famiglie del Vajra possono offrire un sostegno concreto nelle circostanze della vita:

La comunità è un punto di riferimento, sia per la pratica collettiva che per la socializzazione. Noi siamo particolari, quindi non potrei essere così aperta con persone che non sono della comunità… La comunità è di aiuto in situazioni di malattia, o altri problemi”. (praticante italiana)

Questo non significa necessariamente che la comunità sia un rifugio sicuro. Quando si verificano conflitti o addirittura abusi, alcune persone potrebbero dire “come può un praticante fare questo?”, avendo l’aspettativa che il fatto di praticare la meditazione ci renda esseri umani migliori. Gli intervistati hanno notato che a volte diventa difficile e frustrante, che i conflitti possono essere strazianti e che la barca su cui ci troviamo tutti a volte ci può sembrare “stretta e scomoda”. I momenti relazionali difficili possono aiutarci a fare luce sulle nostre aspettative e sulle idee a cui siamo aggrappati; sono opportunità per rilassare le nostre tensioni:

I conflitti nascono da ogni singolo individuo e, poiché siamo individui, se miglioriamo le nostre relazioni con gli altri e cerchiamo di diminuire le nostre tensioni, certamente tutti i conflitti e le tensioni successive si pacificheranno spontaneamente.” (Chögyal Namkhai Norbu, “La comunità Dzogchen”)

Outsider e insider

Nella nostra comunità ci sono anche persone che preferiscono non entrare in una mentalità di gruppo, ma essere pensatori (o non pensatori 😉 ) indipendenti. Un gruppo molto unito può sembrare una setta e sviluppare atteggiamenti di chiusura:

Dobbiamo anche cercare di essere un po’ autonomi, di non essere totalmente immersi, di avere anche una vita esterna, fuori. Perché altrimenti rischiamo di avere dei paraocchi”, dice una praticante italiana.

L’equilibrio può permetterci di mantenere una prospettiva nuova di ciò che diamo per scontato, soprattutto delle idee e delle aspettative relative a ciò che le persone dovrebbero o non dovrebbero fare. Nelle comunità, molte persone soffrono anche per via di pettegolezzi e dicerie che vengono utilizzati per rafforzare le norme e per accrescere il conformismo.

Come sta succedendo negli ultimi anni, si uniscono alla nostra comunità persone con esperienze diverse degli Insegnamenti. Possiamo osservare come riusciamo (come gruppo) a integrare queste diverse esperienze. Allo stesso tempo, la portata del Sangha vero e proprio – delle persone con la trasmissione – è molto più ampia di quanto possiamo osservare. Una comunità non è un gruppo fisso, ma un processo creato attraverso le nostre azioni.

Abbiamo visto le diverse sfaccettature della nostra comunità, espresse dai praticanti che abbiamo intervistato. Torniamo alla vera natura della Comunità Dzogchen, come espressa da Rinpoche:

In realtà la Comunità Dzogchen è rappresentata in primo luogo dagli insegnamenti di un Maestro autentico che li mantiene e in secondo luogo dalle persone che sono interessate ad essi; che secondo le loro diverse capacità individuali, studiano i Tantra, i Lung e gli Upadesha dello Dzogchen e secondariamente tutti i rami della conoscenza legati agli insegnamenti; che cercano di mettere in pratica la loro comprensione il più possibile; che collaborano per la risoluzione delle necessità più importanti legate agli obiettivi e fanno del loro meglio per aiutare in ogni tipo di lavoro, motivati dal fatto di non essere stati incaricati da qualcun altro, ma dalla loro spontanea disponibilità. ” (Chögyal Namkhai Norbu, “La comunità Dzogchen”)

Non perderti le novità! Se hai installato l’App Sangha, dovresti ricevere le nostre novità direttamente nella tua casella di posta. Assicurati di rimanere in contatto spostandole nella casella di posta principale e contrassegnandole come “Non spam”.


🇪🇸 ¿Qué es una comunidad?

Tratar de encontrar la esencia de lo que constituye una comunidad es bastante difícil. De hecho, todo el mundo parece entender «comunidad» y «colaboración» a su manera.

Incluso en las ciencias sociales, hay 94 definiciones diferentes del término «comunidad». En el mundo actual, algunas personas idealizan la belleza de vivir cerca de los demás, mientras que otras desconfían de pertenecer a grupos y prefieren lazos más sueltos y libres.

Escuchemos cómo se sienten los practicantes de Dzogchen en nuestra comunidad. Las descripciones que siguen han sido extraídas de las 15 entrevistas que realizamos a practicantes en 2024.

Cómo ayuda la Sangha a la práctica 

Sangha en sánscrito, o gendun en tibetano, se refiere a la comunidad de practicantes que aspiran a alcanzar la virtud. Como se formula en la Invocación de la Lámpara, deseamos «alcanzar la iluminación juntos en un solo grupo» y «no separarnos nunca». Estas conexiones pueden alcanzar múltiples niveles, en el plano de la naturaleza de nuestra mente, pero también en nuestra existencia mundana.

Para las personas que entrevistamos, la Comunidad Dzogchen es un punto de referencia en sus vidas. Tener un compañero, un amigo cercano en el camino o un grupo de practicantes a nuestro alrededor apoya nuestra motivación:

«Si estás solo, aislado, tu motivación disminuye. … Las personas pierden la motivación interna por las circunstancias de la vida, entonces otra persona de la comunidad puede volver a acercarte». (Practicante eslovaco)

La práctica es «una base muy buena para que se desarrollen los sentimientos de pertenencia», según un practicante ruso. Los entrevistados expresaron un sentimiento de pertenencia, de ser aceptados y bienvenidos en la comunidad, incluso cuando somos muy diferentes.

Como dijo Rinpoche, «todos estamos en el mismo barco», pero no nos embarcamos por gustos, opiniones políticas o estilos de vida comunes, como ocurre en muchos grupos hoy en día. Si las personas se sienten aceptadas, a pesar de las diferencias, quizá como grupo consigamos, al menos en parte, dejar a un lado nuestros egos o identidades.

Qué es una familia Vajra

Nos consideramos familia incluso cuando no nos conocíamos de antemano, y utilizamos expresiones como hermanos y hermanas Vajra. Se trata de una metáfora que se refiere a una «conexión muy profunda», de una capa de nuestra existencia distinta a la de nuestras vidas actuales. Aunque, por desgracia, todas las familias tienen un karma «pegajoso», enredado y difícil de liberar, las familias Vajra pueden ofrecer un apoyo concreto en las circunstancias de la vida:

«La comunidad es un punto de referencia, tanto para la práctica colectiva como para socializar. Somos peculiares, así que no podría estar tan abierta a personas que no son de la comunidad… La comunidad ayuda en situaciones de enfermedad, u otros problemas». (Practicante italiana)

Esto no significa necesariamente que la comunidad sea un refugio seguro. Cuando se producen conflictos o incluso abusos, algunas personas pueden decir «¿cómo puede un practicante hacer eso?», respondiendo a la expectativa de ser mejores seres humanos si practicamos meditación. Los entrevistados señalaron que a veces resulta difícil y frustrante, que los conflictos pueden ser desgarradores y que el barco en el que estamos todos puede sentirse «apretado e incómodo» en ocasiones. Los momentos difíciles en las relaciones pueden ayudarnos a arrojar luz sobre nuestras expectativas y las ideas a las que nos aferramos; son oportunidades para relajar nuestras tensiones:

«Los conflictos surgen de cada individuo, y como somos individuos, si mejoramos nuestras relaciones con los demás y tratamos de disminuir nuestras tensiones, ciertamente todos los conflictos y tensiones que surjan se apaciguarán espontáneamente». (Chögyal Namkhai Norbu, «La comunidad Dzogchen»)

Outsiders e insiders

En nuestra comunidad también hay personas que prefieren no entrar en una mente de grupo, sino ser pensadores independientes (o no pensadores 😉). Un grupo muy unido puede parecer una secta y desarrollar actitudes cerradas:

También tenemos que intentar ser un poco autónomos, no estar totalmente inmersos, también tenemos una vida externa, de puertas afuera. Porque de lo contrario corremos el riesgo de ponernos anteojeras», afirma una practicante italiana.

Un equilibrio puede permitirnos mantener una visión fresca de lo que damos por sentado, sobre todo de las ideas y expectativas de lo que las personas deben o no deben hacer. En las comunidades, muchas personas también sufren los chismes y rumores que se utilizan para reforzar las normas y aumentar el conformismo.

En los últimos años, personas con diferentes experiencias de las Enseñanzas se han unido a nuestra comunidad. Podemos observar cómo conseguimos (como grupo) integrar esas experiencias diferentes. Al mismo tiempo, el alcance de la Sangha real -personas con transmisión- es mucho mayor de lo que podemos observar. Una comunidad no es un grupo fijo, sino un proceso creado a través de nuestras acciones.

Hemos visto las distintas facetas de nuestra comunidad, expresadas por los practicantes a los que hemos entrevistado. Volvamos a la verdadera naturaleza de la Comunidad Dzogchen, tal y como la expresó Rinpoche:

«En realidad, la Comunidad Dzogchen está representada, en primer lugar, por las enseñanzas de un Maestro auténtico que las mantiene y, en segundo lugar, por las personas que se interesan por ellas; que, según sus diferentes capacidades individuales, estudian los Tantras, los Lungs y los Upadeshas del Dzogchen y, en segundo lugar, todas las ramas del conocimiento vinculadas a las enseñanzas; que intentan practicar su comprensión tanto como pueden; que colaboran en la resolución de las necesidades más importantes relacionadas con los objetivos y hacen todo lo posible para ayudar en cualquier tipo de trabajo, motivados por el hecho, no de haber sido asignados al trabajo por otra persona, sino por su propia voluntad espontánea.» (Chögyal Namkhai Norbu, «La comunidad Dzogchen»)

¡No te pierdas las novedades! Si alguna vez has instalado la aplicación Sangha, deberías recibir nuestras noticias directamente en tu bandeja de entrada. Para asegurarte de que estemos siempre en contacto, muda nuestros correos a tu bandeja de entrada principal marcándolos como “No es spam”.


🇷🇺 Что определяет общину?

Попытаться определить, что же такое община, довольно сложно. На самом деле похоже, что каждый понимает, что такое «община» и «сотрудничество», по-своему.

Даже в социальных науках есть 94 различных определения термина «сообщество», или «община». В современном мире одни люди идеализируют красоту жизни в тесном контакте с другими, а другие с опаской относятся к принадлежности к группам и предпочитают более свободные и непринужденные взаимосвязи.

Давайте узнаем, что думают об этом практикующие из нашей Дзогчен-общины. Приведенные ниже цитаты взяты из 15 интервью, которые мы провели с практикующими в 2024 году.

Как сангха помогает в практике

«Сангха» на санскрите, или «гендун» на тибетском, означает сообщество практикующих, которые стремятся достичь добродетели. Как сказано в «Призывании со светильником», мы желаем «достичь просветления вместе в единой группе» и «никогда не разлучаться». Эти взаимосвязи могут существовать на множестве уровней, как на уровне природы нашего ума, так и в нашем мирском существовании.

Для людей, с которыми мы беседовали, Дзогчен-община является точкой опоры в их жизни. Наличие партнёра, близкого друга на пути или группы практикующих вокруг нас помогает нам сохранять мотивацию:

«Если ты одинок, живёшь в изоляциин, то твоя мотивация падает. … Люди теряют внутреннюю мотивацию по причине жизненных обстоятельств, и тогда кто-то другой из общины может вернуть тебя обратно». (практикующий из Словакии)

Практика – это «очень хорошая основа для развития чувства сопричастности», по словам одного из русских практикующих. Люди, у которых мы брали интервью, говорили о возникающем у них чувстве принадлежности, об ощущении, что их принимают и им рады в общине, даже если мы очень разные.

Как сказал Ринпоче, «мы все в одной лодке», но мы собрались вместе не из-за общих вкусов, политических взглядов или образа жизни, как это происходит во многих современных группах. Если люди чувствуют, что их принимают, несмотря на различия между ними, то, возможно, как группе, нам удастся хотя бы немного отодвинуть в сторону своё эго или свои индивидуальности.

Что такое ваджрная семья

Мы считаем себя семьёй, даже если не были знакомы раньше, и называем друг друга «ваджрными братьями и сёстрами». Эта метафора означает «очень глубокую связь», иной слой нашего существования, отличный от нынешней жизни. Хотя, увы, все семьи имеют «липкую» карму, которая настолько запутана, что с трудом поддаётся освобождению, ваджрные семьи могут оказывать конкретную поддержку в сложных жизненных обстоятельствах:

«Община – это ориентир, как для коллективной практики, так и для общения. Мы особенные, поэтому я не мог бы быть настолько открытым с людьми, которые не являются частью общины…Община помогает в моменты болезни или когда случаются другие проблемы». (практикующая из Италии)

Это не обязательно означает, что община – это безопасное убежище. Когда возникают конфликты или даже кто-то жестоко обращается с другим, некоторые люди говорят: «Как практикующий может так поступать?», ожидая, что если мы занимаемся медитацией, то должны становиться лучше. Участники интервью отмечают, что иногда становится тяжело и обидно, конфликты могут быть душераздирающими и что лодка, в которой мы все находимся, иногда может казаться «тесной и неудобной». Тяжёлые времена в отношениях могут помочь нам пролить свет на наши ожидания и идеи, за которые мы цепляемся; они дают возможность снять напряжение:

«Конфликты возникают из-за каждого отдельно взятого человека, и поскольку мы – отдельные личности, то, если мы будем налаживать отношения с другими и будем стараться уменьшать свои напряжения, все конфликты и напряжения впоследствии будут спонтанно умиротворены». (Чогьял Намкай Норбу, «Дзогчен-община»)

Аутсайдеры и инсайдеры

В нашей общине также есть люди, которые предпочитают не вливаться в групповой ум, а быть независимыми мыслителями (или не-мыслителями 😉). Тесно сплочённая группа может казаться сектой и способствовать развитию замкнутых взглядов:

«Мы также должны стараться быть немного автономными, не быть полностью погружёнными в общину, ведь у нас есть и внешняя, независимая жизнь. Потому что в противном случае мы рискуем надеть шоры на глаза», говорит итальянская практикующая.

Баланс может позволить нам сохранять свежий взгляд на то, что мы принимаем как должное, особенно на идеи и ожидания о том, что люди должны или не должны делать». В сообществах многие люди также страдают от сплетен и слухов, которые используются для укрепления норм и повышения конформизма.

Как и в последние годы, к нашей общине присоединяются люди с разным опытом Учения. Мы можем наблюдать, как нам удаётся (как группе) интегрировать различные виды опыта. В то же время, охват реальной сангхи – людей с передачей – гораздо больше, чем мы можем наблюдать. Община – это не фиксированная группа, а процесс, созданный нашими действиями.

Мы увидели различные грани нашей общины, выраженные практикующими, у которых мы брали интервью. Давайте вернёмся к истинной природе Дзогчен-общины, как её выразил Ринпоче:

«В реальности Дзогчен-община – это, во-первых, учения подлинного Учителя, который их поддерживает, и, во-вторых, люди, которые ими интересуются; которые в соответствии со своими индивидуальными способностями изучают тантры, лунги и упадеши Дзогчена, а также, в свою очередь, все области знания, связанные с этими учениями; которые стараются практиковать своё понимание по мере возможностей; которые сотрудничают при решении самых важных вопросов, связанных с целями Общины, и делают всё возможное, чтобы помочь в любой работе, руководствуясь не тем, что им кто-то её поручил, а своим собственным спонтанным желанием». (Чогьял Намкай Норбу, «Дзогчен-община»)

Не пропустите новости! Если вы когда-либо устанавливали приложение Сангха, то должны получать наши новости прямо на свой почтовый ящик. Убедитесь, что мы всегда на связи, переместив наши письма в свой основной почтовый ящик и пометив их как “Не спам”.


🇨🇿 Co tvoří komunitu?

Snažit se najít podstatu toho, co tvoří komunitu je dost obtížné. Ve skutečnosti se zdá, že každý rozumí “komunitě” a “spolupráci” po svém.

Dokonce i v sociálních vědách existuje 94 různých definicí termínu “komunita”. V dnešním světě si někteří lidé idealizují krásu blízkého soužití s ostatními, zatímco jiní lidé si dávají pozor na to, aby nepatřili do skupin a preferují více uvolněné a svobodné svazky.

Poslechněme si něco o tom, jak se dzogčhenoví praktikující cítí v naší komunitě. Níže uvedené popisy čerpají z 15 rozhovorů, které jsme vedli s praktikujícími v roce 2024.

Jak pomáhá sangha praxi

Sangha v sanskrtu, nebo gendun v tibetštině se odkazuje ke komunitě praktikujících, kteří touží po dosažení ctnosti. Jak je formulováno v Invokaci lampy, přejeme si “dosáhnout společně osvícení v jedné skupině” a “abychom se nikdy neodloučili.” Těchto podmínek můžeme dosáhnout na mnoha úrovních, na rovině přirozenosti mysli, ale také ve světské existenci.

Pro lidi, s kterými jsme vedli rozhovory, je komunita dzogčhenu referenčním bodem v jejich životě. Mít partnera, blízkého přítele na cestě nebo skupinu praktikujících kolem nás podporuje naši motivaci:

Pokud jste sami, izolovaní, pak vaše motivace upadá. …Lidé ztrácí vnitřní motivaci, kvůli životním okolnostem, pak vás zase někdo další z komunity může vtáhnout zpátky.” (slovenský praktikující)

Podle ruského praktikujícího je praxe “velmi dobrým základem pro rozvoj pocitů sounáležitosti.” Dotazovaní vyjádřili pocit sounáležitosti, přijetí a uvítání v komunitě, i když se navzájem hodně lišíme.

Jak řekl Rinpočhe: “Všichni jsme na stejné lodi,” ale nenalodili jsme se kvůli společnému vkusu, politickým názorům nebo životnímu stylu, tak jak se to dnes děje v mnoha skupinách. Když lidé cítí, že jsou navzdory odlišnostem přijímáni, možná jako skupina uspějeme, alespoň v tom, že trochu odložíme svá ega nebo identity stranou.

Co je vadžra rodina

Považujeme se za rodinu, i když jsme se předtím neznali a používáme výrazy jako vadžra bratři a sestry. To je metafora týkající se “velmi hlubokého spojení” jiné vrstvy naší existence, než je vrstva našich současných životů. Bohužel všechny rodiny mají “lepkavou” karmu, zamotanou a težko osvoboditelnou. Vadžra rodina může nabídnout konkrétní podporu v životních okolnostech:

Komunita je referenčním bodem, obou – kolektivní praxe i socializace. Jsme zvláštní, takže se nemohu otevřít lidem, kteří nejsou z komunity… Komunita pomáhá v situacích nemoci nebo jiných problémech.” (italský praktikující)

To nutně neznamená, že je komunita bezpečným přístavem. Když dojde ke konfliktu, nebo dokonce k zneužívání, tak si mohou někteří lidé říct: “Jak to mohl praktikující udělat?”. V očekávání, že budeme lepšími lidmi, když meditujeme, dotazovaní poznamenali, že je to někdy těžké a frustrující. Konflikty mohou být srdcervoucí a tak se na lodi, na které jsme všichni, můžeme se občas cítit “napjatě a nepohodlně“. Těžké časy ve vztazích nám mohou pomoci osvětlit naše očekávání a představy, na kterých lpíme; jsou to příležitosti k uvolnění našeho napětí.

Konflikty vznikají u každého jednotlivce, a tak když jako jednotlivci zlepšíme své vztahy s ostatními a pokusíme se umenšit svá napětí, jistě se tak potom všechny konflikty a napětí spontánně upokojí.” (Čhögjal Namkhai Norbu, “Dzogčhenová komunita”)

Outsideři i zasvěcení

V naší komunitě jsou také lidé, kteří neradi vstupují do skupinové mysli, ale chtějí být nezávislými mysliteli (nebo nemyslícími 😉). Pevně propojená skupina se může jevit jako sekta a rozvíjet uzavřené postoje:

Musíme se také na chvíli pokusit o to být trochu autonomní, nebýt úplně ponoření, máme také externí, vnější život. Protože jinak riskujeme, že budeme mít klapky na očích,” říká italský praktikující.

Rovnováha nám může umožnit udržovat čerstvý pohled na to, co považujeme za samozřejmé, zejména v myšlenkách a očekáváních toho, co by lidé měli nebo neměli dělat. V komunitách také mnoho lidí trpí pomluvami a fámami, které se používají pro posílení norem a ke zvýšení konformity.

V posledních letech se do naší komunity připojují lidé z různými zkušenostmi s naukou. Můžeme pozorovat, jak (jako skupině) se nám daří integrovat tyto různé zkušenosti. Zároveň je dosah současné sanghy – lidí s transmisí – mnohem větší, než můžeme pozorovat. Komunita není pevná skupina, ale proces vytvořený našimi činy.

Viděli jsme různé aspekty naší komunity, jak je vyjádřili praktikující, se kterými jsme vedli rozhovory. Vraťme se ke skutečné povaze Komunity dzogčhenu, jak ji vyjádřil Rinpočhe:

Komunita dzogčhenu je ve skutečnosti reprezentována nejprve naukami autentického Mistra, který je udržuje a zadruhé lidmi, kteří se o ně zajímají; kteří podle svých různých individuálních schopností studují tantry, lungy a upadéši dzogčhenu a druhotně všechna odvětví spojená s naukami, kteří se snaží praktikovat své pochopení, jak jen mohou, kteří spolupracují na řešení nejdůležitějších nezbytností souvisejících se záměry a dělají to nejlepší proto, aby pomohli s jakoukoliv prací, motivováni ne tím, že by práci dostali od někoho jiného, ale svou vlastní spontánní ochotou.” (Čhögjal Namkhai Norbu: Dzogčhenová komunita)

Nenech si ujít novinky! Pokud jsi si někdy nainstaloval Sangha App, měly by ti chodit zprávy přímo do doručené pošty. Ujisti, že zůstaneme v kontaktu tím, že ji přesuneš do hlavní doručené pošty a označíš ji jako “nejde o spam”.


References

  1. The Invocation of the Lamp is part of the The Book of the Tun and the Ganapuja, accessible for registered users on the Shang Shung Publications webstore. ↩︎
  2. Chögyal Namkhai Norbu “The Dzogchen Community” is accessible for registered users on the Shang Shung Publications webstore, in English and Italian. ↩︎

The quoted volumes are available in Russian at www.shangshungstore.ru and possibly in other languages by contacting your local gakyil.